Po reprezentační přestávce jsem přivítali na domácím hřišti favorita soutěže,tým Tatry Smíchov „B“. V podzimní části soutěže OPČ poslední domácí zápas za krásného počasí sliboval bitvu Davida s Goliášem,jelikož tým Tatry vévodí soutěži již několik sezon.

S tímto vědomím jsme do utkání vstoupili a až na pár, opravdu pár okamžiků předváděli pouze ustrašený výkon. Od úvodního hvizdu jsme hráli pod neustálým tlakem, ze kterého soupeř po pěkných akcích navyšoval skóre jak na běžícím páse. Opět jako v předešlém zápase, soupeřova polovina hřiště byla pro náš tým velkou neznámou! Hráči Tatry předváděli po celý první poločas rychlé, moderní ragby.

Naše hra postrádala myšlenku a pro soupeře jsme nebyli ničím nebezpeční. Základní obranný prvek – skládání- chybělo! Namísto tvrdé, nekompromisní skládky, která znesnadní soupeři další rozehrávku, jsme se snažili jen „překážet“ v cestě směrem k našemu brankovišti! Naopak agresivní přistupování soupeře při našem útoku nás nutilo k chybám a častým ztrátám, které končili za naší bránou. První poločas se zastavil na skóre 0-31.

Ani druhý poločas však z naší strany nepřinesl většího zlepšení. Náš roj, ač opticky těžší a silnější nepřeváděl aktivní hru, standardní situace pro nás nebyli výhodou, ze hry byl cítit přílišný respekt.

V útoku nastalo mírné zlepšení, které se projevovalo aktivním, agresivním napadáním, které narušovalo soupeřovu rozehrávku natolik, že jsme byli i blízko položení, ale bohužel metr scházel … Škoda, že toto zlepšení bylo pouhým záchvěvem a naše hra opět uvadla! Neschopnost vyjít ze stereotypu nás stálá další body a skóre se zastavilo na konečných 0-65.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že nás porazil nejen velmi kvalitní soupeř, ale hlavně náš strach. Jako pozitivní bych označil úbytek prohřešků proti pravidlům. Oproti minulému zápasu jsme hráli disciplinovaněji. Ačkoliv pod neustálým tlakem bylo chybiček minimum!

Ještě jedno pozitivum stojí za zmínku a to, že dnešnímu soutěžnímu utkání nastoupili někteří kluci poprvé v životě a musím uznat, že jejich start byl povedený a patřili k těm světlejším okamžikům. Z těchto nováčků mě velice potěšil Honza Šimeček a Petr Chalupský.